plemena koní..některá
Baškirský kůň
Baškirský kůň, též Baškir, je plemeno nevysokého koně, spíše poníka z Baškírie v Rusku. Je to všestranný kočovnický kůň, patřící mezi archaická plemena.Robustní kůň s masivní hlavou, krátkými nohami a pevnými kopyty, která není třeba opatřovat podkovami.
Ocas a hříva jsou husté, v zimě zkadeřené. Nejčastěji se vyskytuje v barvách hnědák, ryzák a palomino. Stepní je vysoký 138-139 cm, s obvodem hrudi 159-167 cm. Horský koník je vysoký jen 135 cm, dlouhý 138 cm, obvod hrudi 164 cm.Kůň je klidný, dobře se ovládá, skromný, otužilý a výkonný.
Andaluský kůň
Koně byli do Španělska dováženi z východního Středomoří, od germánských kmenů a pak s invazí muslimů. Andaluský kůň pochází ze sluncem vysušovaných oblastí jižního Španělska, Andalusie. V 16. století se stal oblíbeným jezdeckým koněm evropských panovníků a významných jezdeckých mistrů, včetně Angličana Williama Cavendishe, vévody z Newcastlu. Přímým potomkem Andaluského koně je lipicán a k dalším evropským plemenům ovliněným andaluskou krví patří frederiksborský, frízský a connemarský kůň. O přežití andaluského koně v průběhu staletí se zaloužily mnišské řády, především řád kartuziánů. Kartuziáni se snažili zachovat čistou linii chovu, proto jejich koně dosahovali těch nejvyšších kvalit.Je vysoký 155 až 160 cm, s výraznou hlavou, často s lehkým klabonosem, dlouhá hříva a ocas, silný lehce klenutý krk, ocas nízko nasazen a nesen, barva bílá s příměsemi, jen vzácně černá, častěji jsou hnědáci.
Tenesseeský mimochodník
Toto plemeno vzniklo v polovině 19.století. Původně to měl být všestranný kůň pro orbu i jízdu, schopný překonávat velké vzdálenosti, především kvůli plantážníkům. Ti potřebovali lehkého ovladatelného koně, který by ušel či uběhl dlouhé vzdálenosti a se kterým by snadno kontrolovali úrodu. Jeho předci byli pravděpodobně španělský kůň, anglický plnokrevník, morgan, americký klusák a americký jezdecký kůň
Český teplokrevník
Český teplokrevník je kůň s dobrou tělesnou konstitucí, mnohými znaky upomínajícími na kočárové předky, ale s proměnlivou mechanikou pohybu. Je dost dlouhověký, má dobrou povahu, je vytrvalý, skromný, poměrně nenáročný. Temperament je klidný, ale živý. Sloužil původně jako armádní jezdecký kůň a byl skutečně všestranný. Nyní se v chovu prosazuje více jezdecký typ.
Krk je štíhlý, ušlechtilý, široce nasazený na trup. Hlava je ušlechtilá. Trup je mohutně stavěný, široký rovný hřbet je delší, hrudník je dostatečně hluboký.Osvalení bérce je mohutné, je v souladu s celkovým dojmem, jímž působí poněkud robustní trup. Fundament nohou je silný, korektní, hlezna jsou dobře utvářená. Kopyta jsou pěkná, ale někdy se zdají trochu malá v poměru k velmi statnému tělu.
Irský tinker
Pochází z Irska,kde se tito koně těší velké oblibě chovatelů nejen pro svou povahu, ale především impozantní zjev. Hlava je středně dlouhá, rovná v profilu s menšíma ušima a živým okem. Na nose je typická štětička - vousky. Krk je krátký s hustou hřívou, která spadá na jeho obě strany.Kohoutková výška je 135 až 158 centimetrů. Tělo je souměrné, celkový exteriér působí harmonicky a vyrovnaně a na první pohled je zřejmá ušlechtilost, soulad a dobrý charakter koně. Dalším typickým znakem jsou dlouhé a zejména v běhu impozantní rousy na končetinách. Irský tinker se vyskytuje ve dvou barevných varietách. Černobílé zbarvení nazýváme piebald a hnědobílé zbarvení skewbald. Může se ovšem vyskytnout i vraník se světlými odznaky. Irský tinker je zejména s ohledem na svou povahu dobromyslný a lehce ovladatelný. Má rád společnost jiných koní a vodu. Je velmi odolný. K pravidelné údržbě postačí kartáčování a péče o rousy, které jsou ozdobou koně.
Původně je můžeme nazvat koňmi cikánů. Irský tinker je zařazen mezi typ koní, které nazýváme kobové. Vynikají především dobrým zdravím, inteligencí a charakterem.